LenkaZáležitosti hmotného světa se projevují pouze jako důsledky svobodně učiněných rozhodnutí každého jedince.
Třináct klanových matek, J. Sams
V průběhu dubna jsme rozvíjely schopnost vidět, všímat si a pozorovat. Když věnujete chvilku na rekapitulaci a podíváte se na události končícího měsíce dubna z úhlu pohledu „Schopnost vidět“, jsem si jistá, že objevíte mnoho zajímavého o sobě a o tom, jak jste v této schopnosti posílili.
K rekapitulaci pomáhá i sdílení mezi námi. Jedno takové se konalo v pátek podvečer, a protože jste se některé nemohly zúčastnit, píšu tento článek, jako podporu a inspiraci. Záznamy ze Zoomu nedělám, protože je to intimní prostor a pracuje v něm kouzlo přítomného okamžiku. Ale o pár darů ze setkání se s Vámi podělím:
- Často slýcháme, že bez akce není výsledek, není splnění snu atd. Připomněly jsme si, že v tomto spojení je toto tvrzení hojně používáno motivačními řečníky. Je zde však něco, co je „nad“ tím. A to je ROZHODNUTÍ. Právě naše volba se projeví ve hmotě. A volbou může také být to, že žádnou akci neudělám. Například budu-li mít zubní kaz a zvolím si, že nepůjdu k zubaři a nepodniknu žádnou akci, projeví se mé rozhodnutí ve hmotě tím, že se mi zub zničí nebo vytvořím svou ne-akcí zánět. Byla to však má svobodná volba a skrze ni cítím důsledky a přijímám poučení.
- Ukázalo se, kam směřovat svou pozornost a co už můžeme částečně opustit. V našem případě šlo o uspořádání času. Rozdělit si ho tak, aby byl plnohodnotně prožitý. Jedna z nás sdílela své rozhodnutí, že bude svému muži věnovat větší pozornost a zařadili spolu do života víc vzájemných chvil.
- Uvědomily jsme si, jak důležitý je oční kontakt pro pocit sounáležitosti. Poslední rok se ještě více než dříve prohloubila sociální oddělenost a pocity osamělosti. Aktivuje se v lidech strach a ohrožení. Když vyjdete ven, zjistíte, že se lidé vůbec nedívají druhým do očí. Přitom pohledy do očí jsou velmi důležité pro naši psychickou pohodu. Jsme vztahové bytosti a potřebujeme cítit, že nejsme sami.
- Všimla jsem si, jak je pro mě důležitý rituál odchodu do práce a příchodu z ní. Cestou totiž mohu 20 minut relaxovat a můj zrak spočine v krajině s lesem a řekou. Mohu si všímat vzácných ptáků. Na chvíli se zastavit a pozorovat. jak v řece loví ryby volavky a nedávno i černý čáp… Tento rituál je přirozeným vytvářením hranic mezi mým vnitřním světem a světem, kde jsem otevřená a rozdávám se a pracuji a svou energii věnuji druhým. Pokud pracuji z homeoffice, tak jsem z postele šla rovnou ke stolu a tím se prohluboval můj vnitřní chaos, nespokojenost a napětí. Pochopila jsem, že potřebuji tyto cesty, které mě přeladí, a proto jsem je do svého života zařadila, i když mám homeoffice. 🙂
A jaký byl Váš dubnový měsíc? Čeho jste si všimly a co nového zařadily do svého života, milé ženy?
